Mrtvé stránky

Už tu nic neřekejte

Recenze na filmy

V recenzích na Star Wars: Klonové války všichni hořekují, že tohle prostě nejsou Star Wars. Nemají propracovaný děj, zajímavější postavy, vlastně celá ta hodina a půl vypadá spíš jako videohra, kterou nelze ovládat, než jako celovečerní animovaný film. Mají pravdu všichni, co výše jmenované tvrdí, ovšem je tu jedno „ale". Na Star Wars: Klonové války se musí jít s tím, že tohle je vlastně první díl seriálu.

George Lucas to nikdy nepřiznal, ale jasné je, uvedení pilotního dílu velkolepého 3D animovaného seriálu do kin plní jediný úkol - udělat mu pořádnou reklamu. Udělat reklamu seriálu, který si vzal za úkol zmapovat takzvané Klonové války, jež v celovečerních filmech přeskočily, a který se začne ve Spojených státech v říjnu vysílat.

Otázkou pak je, proč se film dostal také do kin ve zbytku světa, kam seriál přijde až mnohem později a to ještě bůhví jestli, ale tam už je asi odpověď jasná - peníze. Na logo Hvězdných válek totiž lidé stále, i po těch letech, slyší. Není divu, Lucasfilm a jeho přidružené společnosti nezastavitelně fanoušky bombardují novými a novými materiály - knihami, comicsy, videohrami a teď i seriály (ještě bude jeden, tentokrát už hraný), které rozšiřují vesmír Hvězdných válek a pečlivě doplňují časovou linku od pradávné historie až pár desítek let po skončení původní trilogie.

Proč tedy chodit na Star Wars: Klonové války do kina? Inu, je to vážně složité a je třeba rozdělit diváka na tři skupiny. Nejprve si vezměme obyčejného návštěvníka kina. Pro toho totiž Klonové války příliš nejsou. Nijak se nezdržují s představováním postav, situací, dokonce nikdo ani nevysvětluje, kdo hned v prvních sekundách filmu bojuje proti komu a proč. Prostě jsme hned od úvodních log vrhnuti do vesmírné bitvy, pobíhá tam jakýsi Obi-Wan Kenobi a když se střetne s hlavní záporačkou, se kterou se ve filmu vidí poprvé, v podstatě si tykají a povídají si, jakoby se znali dlouhá léta (znají se, ale to vědí jen Star Wars geekové, kteří znají knížky, comicsy a viděli první 2D animovanou sérii Clone Wars).

Taková skupina lidí vůbec nemůže pochopit, co se na plátně děje a proč se to děje, a ačkoliv jsou bitevní scény ve filmu (hm, v seriálu?) velkolepé, všude něco střílí nebo vybuchuje, nejspíš se budou nudit. Nebudou znát ty postavy, které ve snímku vystupují, bude jim jedno co s nimi bude, nebudou se zajímat, jak se bude dál příběh vyvíjet.

Potom tu máme skupinu filmových fanoušků, kteří alespoň elementárně znají všechny filmové Star Wars. Že se Obi-Wan Kenobi nějakým způsobem zná s pomocnicí hraběte Dooku, to také nebudou vědět a přijde jim to divné, ale minimálně pochopí kdo proti komu bojuje a proč, kdo je Anakin Skywalker a proč se kancléř Palpatine tak tajemně tváří. Bohužel, možná ani pro ně nejsou Star Wars: Klonové války tak úplně určené.

Ty totiž podle všeho vznikly pro Star Wars geeky. Pro takové, kteří svět Hvězdných válek znají, orientují se v něm a pak si libují, když jim Klonové války předhodí nějakou miniaturní libůstku, maličkou narážku, které si nikdo jiný (nikdo normální? :)) nemůže všimnout. Bez mučení přiznávám, patřím mezi Star Wars geeky, ale i tak jsem schopen podívat se na Klonové války kriticky. Zejména, když se na ně budeme dívat jako na samostatně fungující celovečerní animovaný film.

Jako hodina a půl animované zábavy v kině Klonové války prostě nemůžou fungovat. Nemají začátek, vlastně nemají ani konec. V kině působí naprosto zbytečně, začátek byl dokonce docela úmorný i pro mě jakožto Star Wars geeka. Prvních dvacet minut opravdu vypadá jako videohra, kterou ovšem nemůžete hrát. Postavy chviličku mluví, dohodnout se, jak budou bojovat dál (animované intro) a pak jdou bojovat (tady už obvykle ovládáte postavy vy). A takhle pořád dokola.

Naštěstí se to potom uklidní, na řadu konečně přichází nějaký příběh (unesen je syn Jabby Hutta a Jediové jej musí zachránit, aby si Republika na svou stranu přiklonila Huttův klan - potřebují pro válku obchodní cesty Vnějšího pásma, které Hutt ovládá), ale ten zase není tak úplně nosný pro samostatný film. Jako jedna epizoda z předlouhého mnohaletého období Klonových válek v časové ose vesmíru Hvězdných válek je to událost jistě zajímavá, ale to obyčejného diváka nejspíš příliš nezajímá.

Co je na Star Wars: Klonové války dobré je, že se v té hodině a půl neustále něco děje. Buďto se bojuje nebo se někam běží, aby se příběh posunul zase o kus dál. Hned od prvních vteřin jsme vrženi do velkolepé bitvy a tempo se nezastaví ani na konci, závěrečné titulky skoro přetnou poslední scénu. Většina diváků ale asi nebude příliš tušit co se děje, takže i tenhle klad je pro něj k ničemu.

Verdikt? Pokud nejste fanoušek Star Wars, nic pro vás. Vážně. Bitvy jsou sice velkolepé, ale postavičky vypadají divně (zpočátku jako Kenové a Barbíny, postupně si na tu stylizaci lze zvyknout a nakonec mi přišla výborná) a na celkové animaci je poznat, že není dělaná pro film, nýbrž pro televizi. Pokud Star Wars znáte, nebo ještě lépe patříte mezi ty řady SW fandů, budete nadšení. Zejména je tenhle pilotní díl příslib, že ten seriál by vůbec nemusel být špatný (osobně se dost těším, až umře Anakinova padawanka, protože umřít MUSÍ).

Hodnocení: 4 *

Pokud neznáte Star Wars, odečtěte si dvě hvězdičky. Nic nepochopíte. Pokud znáte Star Wars, ale nejste SW geek, odečtěte jednu hvězdičku. Pokud Star Wars nenávidíte... proč čtete tuto recenzi?

Recenze: Tropická bouře

17.9.2008 0:08 - Kino - Komentáře (0)

Když má banda zhýčkaných celebrit předstírat válečné šílenství, je třeba je k tomu trochu popostrčit. Možná by stačil pouhý rozhovor s veterány, ale režisér má svých hvězd plné zuby a tak je vysadí v zemi nikoho, aby prožili peklo na vlastní kůži… primadony!

Ben Stiller platí za jednu z nejspolehlivějších komediálních hvězd současného Hollywoodu. Ne že by byl bílou verzí Willa Smithe, na to má těch propadáků na kontě až příliš, silnou pozici mu ovšem nikdo upřít nemůže. Osobně mi Stiller-herec moc zajímavý nikdy nepřišel, neboť podobně jako Sandler předvádí ve všech filmech prakticky ten samý prototyp nešikovného hrdiny, akorát se mění prostředí (takže jednou jsou nepřítelem rodiče, podruhé oživlé muzejní kreatury a potřetí vztelký pes paní domácí). Nic proti podobnému stylu herectví - Stiller dokáže svým komediálním hraním spolehlivě pobavit prakticky pokaždé. Mnohem zajímavější mi ovšem přijde Ben Stiller filmař/scenárista. Už Cable Guy byl docela solidní (a nezvykle ujetou) černou komedií, bylo na ní ovšem znát to, že Stiller teprve zjišťuje své možnosti a výsledek tak byl značně rozkolísaný. Zato Zoolander - ano, božský Derek Zoolander - ten už předvedl Stillera ve vrcholné formě. Ujetá parodie módního průmyslu se sice nestala zaslouženým hitem, mezi filmovými nadšenci však zcela po právu nosí přízvisko kultovní a právě tato skupinka nejvíce vyhlížela Stillerovu ohlášenou novinku, Tropickou bouři.

Stiller se ani tentokrát nenechal zahanbit a tak opět přináší poměrně originální zápletku do vod vytěženého žánru. Hlavními hrdiny Tropické bouře je skupinka herců, kteří natáčejí kdesi v pralese nákladný válečný snímek. Natáčení provázejí tradiční problémy, které navyšují rozpočet, z čehož má těžkou hlavu producent snímku Les Grossman (neuvěřitelně namaskovaný Tom Cruise) a ještě těžší debutující britský režisér Damien Cockburn (Steve Coogan), který má téměř jisté to, že jestli se mu snímek nepodaří, nesežene ani práci pomocného uklízeče. Cockburn nehodlá potopit svou kariéru kvůli několika celebritám, které se ani neumí shodnout na synchronizovaném pláči a tak dá na radu autora předlohy (jako bezdomovec tradičně vypadající Nick Nolte), aby rozmazleným hercům ukázal pravé peklo. Cockburnovi se nápad zalíbí a tak hvězdy naloží do helikoptéry, vysadí je uprostřed džungle a vyšle je na „like real" misi. Potíž je v tom, že se v určitém momentu nafingovaná mise změní ve skutečný boj o přežití... ale naštěstí pro hlavního hrdinu filmu Tugga Speedmana (Ben Stiller) mají protivníci slabost pro retardované sedláky.

Tropická bouře je úplně jinde, než devadesát procent současné komediální produkce. Ben Stiller má nejen oko pro opravdu cool záběry, takže chvílemi Tropická bouře představuje dokonalý válečný/akční/komiksový film, současně i umí obdivuhodným způsobit skloubit hrubozrnný a sofistikovaný humor v jeden kompaktní celek. Abych to vysvětlil konkrétně - na jedné straně tu máme opět „vtipné prdění", v tomto případě si ale Stiller v kontextu celého děje utahuje z kariéry Eddieho Murpyho a právě proto se jindy debilní humor mění v opravdu vtipný a promyšlený humor. Stiller kombinuje parodii se satirou a i když zde není kadence vtípků zdaleka tak úderná, jako v Zoolanderovi, přesto nestihne Tropická během celých 106 minut nudit (což je co říct, protože téměř dvě hodiny jsou všeobecně pro komedii smrtelnou volbou). Vedle parodie válečného žánru Stiller s chutí pálí i do hereckých vod svých kolegů a věřím, že třeba takový Tom Hanks nemá z filmu úplně největší radost.

Herecky se tu toho moc vytknout nedá, možná lze jen s překvapením konstatovat, že leč jsme v komediálním žánru, minimálně Robert Downey Jr. si našel prostor i pro to, aby zde podal naprosto perfektní charakterní výkon (aniž by to bylo na úkor komiky, přestože hraje černocha... !). Hotovým zjevením je obtloustlý a plešatějící Tom Cruise v roli neurotického producenta, který tu po letech ukazuje na svůj opomíjený komediální talent (závěrečný taneček je nicméně možná už všeobecně trochu mimo hranice vkusu). Protože si Stiller své projekty rád maximálně hýčká (ostatně, i okolo Zoolandera vznikla řada bonusových materiálů), je před filmem uvedena trojice trailerů na fiktivní filmy. Prdící rodina Jacka Blacka baví spíše nápadem, Stillerův akční hrdina přehnaností a voiceoverem a jednoznačným trailerovým králem je Downeyho milenecké drama dvou teplých mnichů... Tobey Maguire je tu doslova k sežrání!

Tropická bouře je dokonalou ukázkou toho, jak by měla vypadat inteligentní parodie (stylem mi to nejvíce připomíná Bláznivé střely). Stiller okatě nehází citace, jak to dělají neumělové série Děsných dojáků/bijáků/blijáků atd. Stiller točí v podstatě s vážnou tváří, jen nechává vyniknout očividné absurdity a sem tam pobaveně odkáže na něčí práci. Vzhledem k tomu, že má film Rkovou přístupnost (Stiller je opravdu sebevrah), upřímně jsem se bál, že tahle legrace za 92 milionů skončí finančním průšvihem a o Stillerovi/režisérovi opět pár let neuslyšíme. Snímek však již v zámoří překonal hranici sta vydělaných milionů dolarů a při troše štěstí minimálně ještě jednou tolik vydělá ve zbytku světa. Upřímně bych to Stillerovi přál. V žánru komedie/parodie aktuálně prakticky nemá v Hollywoodu konkurenci a pokud se podíváme do minulosti, zjistíme, že podobných šikulů všeobecně moc Hollywood nepřinesl.

Hodnocení: 4 *

Válečná varianta Jednotky příliš rychlého nasazení. Uberte suchý anglický humor, přidejte trochu z Bláznivých střel, lehce protřepejte a užijte si výsledek, který si fanoušci žánru zkrátka nesmí nechat ujít.